Všimli jste si toho někdy? Člověk sedí u počítače, najednou se podívá na hodiny a zjistí, že uplynulu už pěkných pár hodin. Člověk přemýšlí nad kódem, z reproduktoru zní nějaká svižná hudba a mozek je nastaven na mód programming = ON.

Pár posledních dnů trávím prakticky jenom u počítače, finišují totiž práce na nové verzi webu http://ctenari.cz. Je to ta fáze, kdy používáte třídy, které jste si ještě něměli možnost vyzkoušet a napsali jste je před cca měsícem. Člověk postupně zjišťuje, jak podcenil chybové hlášky a místo toho jen vracel FALSE. Na zabití.

O tom jsem ale psát nechtěl. Po pár hodinách psaní kódu na sobě totiž pozoruji absolutní změnu myšlení. A nemůžu říct, že je to k lepšímu. Ano, programuje se mi tak lépe, ale komunikace s lidmi je přitom upozaďěna kamsi dozadu a smysl pro pochopení ostatních jakoby neexistoval (pokud tu nemluvíme o vcítění se do nějaké mnou nadeklarované třídě).

„Bude to takhle vždycky?“ říkám si. Při představě, že příjdu domů z práce a budu mít v hlavě jenom zdrojový kód, se mi trochu podlamují kolena. Ano, programování mě prostě baví, ale vše má své meze. Když se mi přítelkyně svěří se svým problémem, chci při tom zažít pocit pochopení. Nechci přemýšlet nad tím, ze které strany k tomu jít, a při nezdaru vyhazovat Exception. Jsou chvíle, kdy je lepší nepřemýšlet a radši prožívat.

Co s tím?