Včera jsem se zúčastnil šifrovací hry Krutá (zá)krůta.

Postavili jsme čtyřčlenný tým Eskymáci s Eskymačkou o složení:

• já,
• Jindra Pokora,
• Honza Čejka,
• Zuzka Kameníková.

Dá se říct, že jsme všichni i přes proběhlou maturitu vlastně spolužáci, takže to byla taková třídní akce. Pro většinu z nás to byla první šifrovačka a podle toho to taky vypadalo. Po celodenním snažení jsme to zapíchli u sedméhe stanoviště (z deseti), avšak z námi získaných sedmi šifer jsme vyřešili pouze tři.

Hra byla postavena tak, že jsme si mohli po hodině, co jsme nalezli šifru, napsat o nápovědu a po dvou hodinách o adresu dalšího stanoviště (tato nápověda byla zašifrovaná v Kruté čítance). Tady musím říct, že nápověda nám pomohla pouze jednou a ve chvíli, kdy jsme byli v řešení poměrně daleko (už jsme jenom dolaďovali špatně dešifrovaná písmena) nás naopak dost zmátla (ani později jsme ji nepochopili). Na jednom stanovišti jsme provedli tak polovinu práce, avšak získaný mezivýsledek spojený s velmi zvláštní nápovědou nás pravděpodobně dost zmátl. Co z toho vyplynulo? Nevěřte nápovědám :).

Při pohledu na okolí stanovišť, kde různě polehávali účastnící se týmy, bylo jasné, že na tom nejsou o moc lépe než mi. U šifer často docházelo k situacím, kdy jsme neměli vůbec tušení, co s nimi dělat. Morálce nepomohla ani šifra, u které jsme po cca hodinovém luštění rozšifrovali text „ZEBRA NANIC,HLEDEJTE ABECEDU“. Dost úsměvné, jelikož motto šifry hlásalo „Tak trochu kůň.“. Po přečtení tohoto textu a marné snahy nějakou abecedu najít, nálada klesla na bod mrazu.

Jedno jsme si z toho ale odnesli, zkušenost na Tmou.